Pracovníci státní památkové péče stále pečlivěji dohlíží na výměnu oken v památkových a historických objektech. Kromě zachování původního členění, profilace, subtilnosti a zdobných prvků se stále více zaměřují i na původní barevnost oken. Proč tomu tak je? Bílá barevnost se na oknech téměř nikdy nepoužívala. U objektů historizujících a secesních se autentický bílý nátěr doposud nepodařilo nalézt. Jde o trend s kořeny až v druhé polovině 20. století, kdy se všechna i starší okna masivně začala přetírat na bílo.

Jak se provádí průzkum původní barevnosti?

Původní povrchovou úpravu je třeba hledat pod stávajícími nátěry postupným odstraňováním vrstev ostrým předmětem. Stává se často, že při průzkumech na původní barvu nenarazíte, a to proto, že ji hledáte na špatném místě. Barvu je třeba hledat na méně dostupných místech, kde ji řemeslníci při předchozích úpravách neodstranili – pod štítky kování, na pantech, nikoli ale na hladkých plochách.

Původní barevnost je možné také nalézt na okénkách půd, komor nebo na schodištích, které nebyly přetírány. Pokud okna byla již vyměněna a není možné původní odstín zjistit, stanoví se odstín obvyklý v daném období. V drtivé většině bylo barevné řešení shodné pro celý interiér i exteriér bytu, proto je možné si odstín odvodit například od bytových dveří.

Jaké jsou typické barevnosti pro určité období?

  • Na oknech z první poloviny 19. století na Starém Městě pražském, domy čp. 325 a 222, se podařilo ověřit okrový fládr a u domu čp. 226 byl odkryt světle šedý nátěr.
  • Průzkumy na oknech z druhé poloviny 19. století nejčastěji zjistily hnědé odstíny. Zejména u měkkých dřevin, ty napodobovaly dražší dub, který byl používán jen u významnějších staveb. Nejpoužívanější byla technika fládrování.
  • Pro období secese byly zjištěny i zcela neobvyklé odstíny jako zelené, červené, tyrkysové, modré, bělošedé a další.
  • Neobvyklé zjištění přinesl průzkum oken u Chocholova kubistického domu pod Vyšehradem, kde byl nalezen okrový fládr, k původnímu výraznému červenému odstínu fasády zcela neočekávaný.
  • Z období první republiky je dostatečně známo, že okna byla ve výrazných barevných odstínech. Pro běžnou architekturu třicátých let 20. století jsou ale typické dvoubarevné nátěry, které se z části zachovaly doposud nepřetřené. Okna byla krémová, popřípadě bílá, ale z vnější strany měla prvky barevné, hnědé, červené, modré a podobně.

Vzhledem k současné masové rozšířenosti bílých nátěrů a s ohledem na averzi k jakékoliv změně požadují památkové úřady uplatnění barevných odstínů u historizujících oken ve většině případů pouze z vnější strany. I když tento způsob historicky odpovídající není a bílá špaleta se spolu s vnitřní částí špaletového okna mírně propisuje i na fasádu.

Bílá se stala zažitou a nyní je naopak nestandardní použití barevných odstínů oken. Naši předci ale měli daleko silnější cit pro barevné sladění fasády s okny. Dokázali s barvami pracovat ne pouze omezeně na jednom odstínu, ale daleko kombinovaněji, čímž vytvářeli celý výtvarný výraz fasády domů, které dnes tvoří zlatý fond naší architektury.