Okna ovlivňují zásadním způsobem architektonický ráz celé stavby. Vlivem působení architektonických směrů se vyvíjela a měnila až do dnešní podoby.

okna v románském slohu

Klasickými představiteli staveb v románském slohu jsou sakrální (posvátné, bohoslužebné) stavby s půlkruhovými okny. Šlo pouze o otvory bez zasklení. Okna byla nejzdobnějším prvkem románských fasád ale i interiéru.

Jednalo se buď o jednoduchá úzká okna střílnového typu nebo o sdružená okna, tedy o seskupení minimálně dvou, ale i tří nebo více oken, která propojovaly malé a úzké meziokenní sloupky. Obvyklé jsou v různých kompozicích - střídání počtu otvorů a pořadí i několika pater nad sebou. Ostění, nadpraží i parapet (bankál nebo-li lavice) byly skosené. V hlavních průčelích často (u bazilik) kruhové okno s kružbou (rozeta). Okna obytných sídel většinou rovné nadpraží.

 

okna v románském slohusdružená oknaokna v románském slohu

 

okna v gotice

Typickým znakem pro gotická okna  jsou vysoké, štíhlé tvary, které jsou zakončeny lomeným obloukem. Zdi mezi sloupy ztrácejí nosnou funkci a uvolňují tak místo velkolepým oknům. Takto velký otevřený prostor je povětšinou zasklen. Zasklení gotického okna spočívá v zakotvení skleněné mozaiky do olověných lišt členěných do menších mřížek. U sakrálních staveb známe jako  barevné vitráže. Okna jsou i zdobená kamennou kružbou.

Lomený oblouk, který prochází vývojem od širokého a méně lomeného až k vysokému ostře zalomenému. Podle tvaru oblouku lze určit i léta vzniku. V pozdějších stavbách nacházíme i honosná kruhová okna.

 

gotické okno s lomeným obloukemgotická okna 13. stoletíMuchova vitráž v Katedrále sv. Víta v Praze

 

 

okna v renesanci

V renesanci se začíná používat dřevěná konstrukce oken a skleněné výplně rozdělené do tabulek, zatím mají pouze jeden rám, ale jsou otvíravá. Okna charakteristická pro renesanční styl byla čtvercová a obdélníková, málokdy půlkruhová a dostatečně velká, aby dokázala prosvětlit interiér slunečním světlem. Typické pro renesanční okno je šambrána (orámování oken či dveří) a nadokenní i podokenní římsa. Pokud patřila někomu movitějšímu, jsou zdobena ornamenty a polosloupy (také zdobenými). Renesance zná i tzv. slepá (falešná okna).

Pro renesanci jsou příznačná sdružená okna ve společném ostění - a portálů, je plošná, členění nedodává stěně architektonická plasticita, ale buď malba (časté a nejjednodušší bývají nárožní šedé, vzácněji červené nebo žluté obdélníky), nebo sgrafito, obvykle napodobující iluzivně diamantový řez.

 

okna ranné a vrcholné renesancezámek v Tovačově

 

Není pravdou, že by renesance rovnou navazovala na gotiku – jednoduše tyto dva slohy nějaký čas existovaly vedle sebe, než se jejich prvky začaly mísit a tím vznikal sloh nový. Přesněji řečeno, vše gotické se přizpůsobovalo novým prvkům a tím se vytvořil renesanční sloh.

Příkladem v našich zemích budiž v minulém článku zmiňovaný Vladislavský sál. Stále se jedná o pozdní gotiku, ale okna jsou již renesanční… snad se jedná o první projev renesance na našem území.

Tyto okna jsou považována za nejstarší renesanční památku v Čechách. Okna Vladislavského sálu jsou datovaná do roku 1493 a jsou dílem Benedikta Rieda.

 

renesanční okna ve Vladislavském sálurenesanční okna ve Vladislavském sálu

 

okna baroko

Rozevláté, baculaté křivky se nevyhnuly ani oknům. Barokní okna poznáme podle často až přehnané zdobnosti. Nad okny najdeme ozdobné římsy a oblouky. V interiérech se můžeme setkat s falešnými okny. Tam, kde na jedné straně jsou okna pravá, na opačné straně se objevují imitace oken v podobě tabulkových zrcadel.

Na fasádě se často střídají okna s trojúhelníkovými  a segmentovými frontony s bohatě zdobenými  suprafenestrami. Na chrámové architektuře 18. století se objevuje kasulové okno, které je tak pojmenováno pro podobnost s tvarem barokního kněžského ornátu čili kasule.

Okna staveb mívají šambrány s ušima, někdy s motivem klenáků. Pro rané baroko je typické střídání segmentových a trojúhelníkových štítů nad okny. Domovní štíty byly buďto segmentové nebo trojúhelníkové a navíc byly doplněné vystupující volutou. Doplňujícími detaily jsou čučky , koule, šišky, obelisky , někdy i sochy.

 

barokní oknaToskánský palác v Praze

 

 

Volské oko, též francouzsky oeil de boeuf (œil-de-bœuf, [öj d böf]), je v architektuře kulaté nebo oválné okno. Tento tvar okna je známý již z antiky, používal se v románském slohu i v gotice, velkého rozšíření se dočkal v baroku a secesi, kdy byla kulatá nebo oválná okna používána na ozdobnéportály nebo ve štítech. Také slepá okna mají často tuto podobu. 

 

Volské oko, též francouzsky oeil de boeuf (œil-de-bœuf, [öj d böf])

 

okna v rokoku

Rokoko se stalo pomyslným vrcholem dekorativnosti, a to se projevilo také v tvarosloví oken, která jsou v rokoku okrouhlých tvarů, mnohdy plasticky dekorována.

 

Palác Kinských

 

 

okna v klasicismu a empíru

Stavby i samotná okna jsou více strohá s převahou geometrických tvarů.

Teprve nyní, převážně od poslední třetiny 18. století, se okna, až dosud jednoduchá, osazovaná ve špaletách a v kamenných ostěních, mění ve dvojitá. Vnější okna se nově nasazují i u starších architektur do líce, a tím se dodává fasádám plošnosti. Empírová okna bývají kryta ještě žaluziovými okenicemi, s oblibou zatíranými zeleně nebo i modře. V okenných i dveřních otvorech se běžně užívá palladiánského či vignolovského trojosého motivu, někdy redukovaného - bez střešních oblouku.

Empír používá ještě jednodušší prvky než klasicismus je empír. Nechává se inspirovat renesancí. Empírová okna mají polokruhové nadpraží s paprskovitým dělením.

 

klasicistní oknaSlovanský důmDům U HybernůDům U Hybernů

 

okna v secesi

Secese byla typická svojí ornamentálností, plošností, využitím barev a návratem k dekorativnímu umění.

Secesní detaily a ornamentika však pronikají i na souběžně stavěné objekty, jejichž průčelí si z převážné části drží tvary některého z historických slohů, takže na novogoticky řešené fasádě se objeví výplně ze secesních listů či široká segmentově zakončená okna s charakteristickým listovým orámováním, ale třeba již opět s parapetem vyplněným motivy lichých (slepých) kružeb.

Také termální - půlkruhové - okno, často se dvěma dělicími pilířky, náleží k secesním stavbám, ale nové je použití velkého proskleného půlkruhového otvoru v průčelí, např. k osvětlení haly nynějšího Hlavního nádraží. Kupole, pokud se vyskytují, bývají rovněž zasklívané. Méně klasických tvarů se dostává šambránám, které se směrem dolů rozšiřují. V nich , ale i v parapetních výplních, v nástavcích a štítech se s oblibou užívá segmentového odsazeného tvaru, u štítů ještě sevřeného dvěma převýšenými postranními pilířky.

Další novinky