Spoj

Showroom oken, dveří, posuvných skleněných stěn. Kde je lze nejen vidět, ale i zažít. Dům, jenž je zhmotněním filozofie o dobrých oknech. O spojení architektury a krajiny. O pouštění síly přírody dovnitř. O vycházení ven.

okna a dveře

Dům je protkán rozmanitým řešením oken, dveří. Od posuvných velkoformátových skleněných stěn po menší okna, specifických detailů. V různých materiálech, detailech. Rovněž nevšední provedení. Okna posuvná, která se vznáší na energetickém poli pro odsunutí i abnormálních velikostí. Pivotové dveře. Sedací okno, ve kterém se sklo odsune a ocitáte se v zahradě. Okno levitující uprostřed skla. Okna a dveře obložená mosazí nebo cortenem.

„Dům je otevřen. Náruč natažena. Louka vešla do domu, stromy na hřebeni také. Vycházíme ven.“

Okna spojují domy s přírodou. Dobrá okna toto spojení dělají silné. Neruší výhledy. Na hraně mezi domem a přírodou přispívají k síle atmosfér. Spojí dům a zahradu v jeden prostor. Tento dům vzešel z úvah o dobrých oknech.

Starý dům byl zabarykádovaná před výhledy na okolní hřebeny Bílých Karpat. A cestou i plotem oddělení od louky. Návrh domu s výhledem i loukou spojuje. A skrz okna je dostává do domu. Domu dal náruč pro krajinu, která ji přivádí do všech prostor.

Kopce

„Schodiště zobrazuje siluety okolních Bílých Karpat, které se pyšní svou jedinečnou přírodou. Vyrobeno z masivního dřeva, čtyřiceti kubických metrů borovice, je ztělesněním přírodní krásy a připomínkou řemeslné zručnosti. Hmota ve tvaru kopců představuje spojení síly přírody a dovednosti lidské ruky, navazuje na kulturní dědictví, tradice řemeslné výroby a práce se dřevem. Tvar schodiště slouží zároveň jako jakýsi amfiteátr, kde se lze potkávat nebo pozorovat krajinu skrze obrovské okno, protože pohled odněkud někam je zásadním tématem tohoto místa.” Maxim Velčovský

Krajinou

“Bylo to, jako potkat se opět s lidstvím. Propsat krajinu. Vyslovit Člověka. Prošeptat čin. Zevnitř ven a zase naopak. Propsat se skrz. Tlukot, klid, smíření. Krajina vstupující z venku dovnitř. Skrz. Lineárnost a oproštěnost od efektů pro efekt. Lehkost a nespoutanost. Dialog s Valašskou krajinou. Pigment nanášený ze zadní strany prostupující skrz plátno a tiše promlouvající směrem do prostoru. Tušit nevýslovné.” Lukáš Musil

ze skladu obilí

Dům se znovuzrodil rekonstrukcí družstevní haly z roku 1950, která sloužila jako sklad obilí. Původně uzavřený objekt se symbolicky i fyzicky otevřel.

„Průmyslové haly často působí jako jizvy v krajině. Tady se snad ukazuje, že i stavby této velikosti a účelu lze tvořit nebo rekonstruovat, aby na krajinu navazovaly a nerušily její síly a klidy.“

architektura spojení

Architekturu a atmosféru domu formovaly myšlenky o dobrých oknech. O zhmotnění filozofie spojení architektury s krajinou. O otevřenosti domu krajině, o plynulém přechodu interiéru a zahrady, o nerušených výhledech. Ale i chtění, aby dům naopak nerušil v krajině. Je tak drsnější a tmavší navenek, střídmý a klidný uvnitř.

Hmota architektury je prolnutí mezi dvěma objemy. Původní halou s tradičním tvaroslovím se sedlovou střechou a novou betonovou náručí, která otevírá dům směrem do krajiny. Ta přivádí louku k domu a vychází se do ní přímo z kanceláří v patře ve výšce 5 metrů. Původně byl dům cestou i plotem oddělen od louky. Stěnami uzavřen do sebe.

architektura